KIKO
Společnost přátel KIKA. Po shlédnutí těchto stránek okamžitě vyhledejte odbornou pomoc!
Témata
Odkazy
Výjimečné kurzy pro výjimečné lidi :-)
Mám ho šetřit, nebo setřít?
Vyrábíme krmítka a budky, děláme tím dobré skutky.
Odhalujme svá nedokonalá těla! Drťme svými špeky vychrtlé modelky ve ztemnělém koutě opuštěné šatny!
Významné kulturní dědictví.
Myshocani všech vesmírů, množte se :-)
Nápady a připomínky očekávám tady a teď!
Co je nového
Nový pokojíček
On: "Tak, kočičko, teď se budeme líbat!"
Ona: "Ne, to teda nebudem!"
On: "Budem!"
Ona: "Nebudem!"
On: "Budem, nebo tě dám vykastrovat!"
Tak nevím, kde se stala chyba...
Stalo se tomu dne jedenáctého, měsíce devátého roku dvoutisícíhojedenáctého. Veškeré přípravy neměly šanci vyvrcholit, všichni 4 slavící neměli šanci se dostavit. Přesto proběhla homecachingová hra „tragická 4ka“.
Během této hry se všichni hrající a téměř všichni nehrající seznámili s příběhy 4 ubohých zvířátek, které, jak název napovídá, nakonec byly tragické.
Stát se může (ať zvířátkům, či lidem) leccos a nakonec to vždy je buď tragické, nebo alespoň smutné a proto se na takové situace musíme připravit. A čím dříve, tím lépeJ
Kromě přihlášek do Společnosti přátel žehu fasovaných již v porodnici doporučuji hrát naši homecachingovou hru.
Aktéři: (řezeni vzestupně, dle data narozenin/jmenin)
Kocourek Ordaf, pejsek Jimmy, kočička Dona, pejsek Figaro
Způsoby týrání.
Střelba do lebky, tepelná úprava jistou národnostní menšinou, nadstandardní péče, uvazování v lese
Konečný výsledek:
Přes slibně se vyvíjející život u nových páníčků skončila všechna nebohá zviřátka ve tvaru marcipánových figurek v trávicích soustavách nezletilých cacherů.
Poučení:
V případě, že jste marcipánovou figurkou si můžete být jisti, že nedopadnete moc dobře. Dost pravděpodobně budete brzy v p…
Kromě výše popsané homecachingové hry se nedělo vůbec nic neobvyklého. Množství alkoholu se podepsalo snad jen na strýci Z. st., který mluvil trochu cesty (slova o štíhlosti a milovaných dětech všechny zaskočila, chvílemi až rozesmála) a na všech, kteří se koupali ve večerních hodinách v odporrrně studené vodě….
Můj milý deníčku...
Tajný mstitel se opravdu pomstil - bylo z toho 7 koťat....
Publikováno s laskavým svolením autorky:-)
Ale kampak na nás! V dračí krvi se chce hrabat úplně každý, Kaččiny šifry už nás nezaskočí a exhibici se slušivými módními doplňky si rády ještě rozšíříme (ani nevím, kde se v dětech bere ta odvaha, přijít s klaunským nosem a větrníky na hlavě před tajemný dům a křičet "Nosferatu, vyjdi ven, víme, co máš za lubem!").
Přesto bylo naše poslední oslavné dostaveníčko tak trochu netypické.
Shodou několika zábavných okolností jsem se stala středobodem sociologicko-výzkumné blamáže.
Ve zkratce se bohužel tato situace nedá dostatečně vylíčit a na podrobnosti zde není to pravé místo, přesto jsem po rádoby objektivním zhodnocení došla k následujím závěrům.
Při odhalení nečekané informace:
- osoby ženského pohlaví bez rozdílu věku hůře potlačují svou emotivitu, čímž je vytlačována racionální složka uvažování. I značně nevěrohodné situaci rády uvěří, přináší-li to výrazně pozitivní emoce.
- osoby mužského pohlaví se snaží prosadit racionální složku uvažování. Ne vždy se to daří a když jsou konfrontovány s většinou přiklánějící se k jinému závěru, než by byl ten jejich, nedokáží se s touto situací vždy vyrovnat a výsledkem je jen komicky rozpačitý výraz ve tváři.
- Extrovertní lidé se vždy perfektním oblečením se snaží dopídit co nejvíce zajímavých informací i přes to, že jejich dotazy mohou tázaného uvádět ve společnosti dalších lidí do velkých rozpaků.
- Zvědaví lidé se sklony k rychlému přenosu jakýchkoli informací, se snaží beze svědků dozvědět se více než kdokoli jiný.
- Ti správní tvrďáci zvyšují hodnotu promile alkoholu v krvi a přemýšlí :-)
Alkohol musíme považovat za tvrdou, silně návykovou drogu, obzvláště v psychicky těžkých obdobích, kdy se stává berličkou. Její nebezpečnost spočívá v tom, že je všude a patří k různým rituálům (oslavy, atd.).
Nastala zvláštní doba, kdy není outsiderem ten, kdo pije alkohol, ale ten kdo abstinuje. Platí to především u mládeže. Konflikt se společností v prvopočátku tedy nemá ten, kdo pije, ale ten kdo nechce pít.
Vedle přírodních, jaderných a politických katastrof je alkoholismus jednou z největších hrozeb naší demokratické společnosti. Je třeba si tento problém připustit, mluvit o něm a snažit se ho eliminovat.
Pokud máte někdy chuť přihnout si něčeho tvdšího, odolejte, vyjděte si do přírody, nebo si s přáteli zajděte zahrát např. petanque!
Buďme dobrým vzorem pro své děti, nedopusťme, aby se stal alkohol naším pánem!
Stádia opilosti dle promilí v krvi
I. 1-1,5 ‰ - spokojený, sdílný, veselý výraz, živá mimika, výřečnost, smích, rozpustilost, přátelskost, pocit sebejistoty – cítí se lépe, jeho starosti jsou „lehčí“.
II. 1,5-3 ‰ - nekritický, netaktní, křičí, zpívá, nedbá okolí, impulsivní, nenaslouchá ostatním, erythema (zčervenání), stoupá tep (tachykardie), pohyby neuspořádané (ataxie), poráží sklenice, vrávorá, diplopie (rozdvojené vidětní).
III. 3‰ a více - únava, ospalost, zvracení, obličej bledne. Opilý může zemřít při zcela banálních situacích, které by za střízliva hravě zvládl - např. se může utopit v kaluži vody
(zdroj: www.alkoholik.cz)
Já o něm ale něco vím. A já vám to povím.
Vilda je samotář, někdo by možná řekl, že se bojí lidí, ale nebojte, nebojí!
Je mladý (a tak zůstane zřejmě už napořád) a když se pořádně podíváte, zjistíte, že je i hezký!
Je to vášnivý plastikový modelář. Herkules je jeho nejbližší přítel.
I když po nedávné transfuzi koluje v jeho žilách už jen červená krev, je pařičně hrdý na své předky, zejména na hraběte Voyer Zfoyer, v jehož stopách se snaží kráčet.
Chystá se navštívit svůj rodný penzionu U teplé Vltavy.
A má jedno velké tajemství.....
...a to tajemnství jsme odhalili, stejně, jako např. velikost Vildovy ponožky. O jeho dalším osudu teď rozhoduje jeho vyvolená, okouzlující Kačka :-)
Dětství prožila Marie G. společně s bratrem jako týrané dítě, nucené k tvrdé práci. Přežili i vyhoštění vlastními rodiči. Na krátkou dobu našla Marie G. útočiště u jedné postarší dámy. Avšak podmínky tohoto pobytu byly pro Marii nepřijatelné a tak se vydává jinam. Kam, to sama neví. A tady teprve začíná náš příběh.
Marie došla k zájezdnímu hostinci „U Zelené žáby“ celá vyhladovělá a vysílená, vytáhla svou jedinou minci aby se s ní rozloučila, než ji utratí, když vtom jí vypadla z ruky. Po chvilce marného hledání jí na rameno zaklepala čísi ruka.
„Nechceš pomoct, teda jestli hledáš to, co myslím..?“
„…jjjá hllledám mmm …“ ustrašeně koktala Marie.
„Cože? Mikro? To bude asi zase nějaká nová série, ale že zrovna tady…Jakej je vlastně hint?“
Marie se při pohledu na špinavého a zarostlého podivína s jehličím ve vlasech nezmohla už ani na slovo a omdlela.
Přestože tento cacher Drsoň nezůstával nic dlužen svému nicku, měl dobré srdce a v záchranářském kurzu uspěl na výbornou, tak Marii poskytl první pomoc. Ta, když se probrala, za šíleného křiku „Hohohoří!!!“ mizela v dáli.
Cacher Drsoň se za ní nechápavě díval a pak mumlaje něco o žebrotě zmizel v houští.
Marii v jejím zběsilém útěku zastavil až bohatý cizinec La Mud projíždějící kolem.
Poskytl Marii útočiště a ta se po nějakém čase se stala jeho 182. manželkou.
Jaké překvapení však Marie zažila, když v jednom z La Mudových sloužících poznala svého dávno ztraceného bratra Jana! Ve vhodný okamžik ho oslovila a pověděla mu celý svůj příběh.
Jan se chytil za hlavu a zvolal: “Marie, kams to oči dala, takového starého hlupáka sis vzala, vždyť ten cacher byl úplně neškodný!“ a vysvětlil Marii princip geocachingu a prozradil také to, že při hledání kešky poblíž La Mudova paláce byl zajat a nyní musí sloužit v paláci.
Slovo dalo slovo a oba sourozenci se rozhodli, že z La Mudova paláce uprchnou.
Janův plán byl úspěšný a zanedlouho se společně s Marií radovali ze znovu získané svobody.
Došli až do rodného kraje k hostinci U Zelené žáby, kde nalezli přístřeší i nové živobytí. Hostinec se stal místem častých cacherských eventů, Marie zde založila svou první kešku.
Dnes je Marie G. stále aktivní cacherkou s 9041 nálezy. Její bratr Jan tragicky zahynul při logování jednoho nálezu ze série „živé kešky“ – Žralok.
A teď po jejích stopách :-)
Prezence proběhla úspěšně a tak se skupina hledačů v plném počtu vydala na trasu.
Jednotlivé indicie pomohly objasnit minulost Marie G., přivedly nás do La Mudova paláce, při jednom zastavení bylo pořeba silného žaludku pro postup až k zasloužemu menu U Zelené žáby.
A s tím, co zde našli, byli spokojeni všichni. ....alepoň to tak vypadalo :-)
Při příležitosti Toníčkova svátku jsme oslavili Aniččiny narozeniny :-D
A dali jsme za dost své geo příslušnosti. Již při setkáni s částí barbuchak jsem byla napálena jejich mysteriózním řešením příchodu – nepříchodu. Ilča téměř se slzami v očích omlouvala nepřítomnost Kačky a Báry, čemuž jsem věřila zřejmě jen já a líto to bylo asi také jenom mě…Po lehkém prozrazení chytáku jsem, už klidnější, popostrčila Aničku, ať jde luštit tuhle mysterku na to správné místo – a nakonec vyluštila! Objeveny byly holky i dárky :-)
Po nutných oficialitách mohla být zahájena další část dnešního home-geodne – totiž naše pečlivě připravená multi… Podařilo se mi vyrobit 2 magnetické stage (sice držely spíše silou mé vůle, ale držely :-) ) a kromě mikro stage , zdánlivě nevyhrabatelné z písku jsem nejvíce pyšná na nano stage na obojku naší Lucky. Bylo vážně zábavné pozorovat holky, jak se snaží zneškodnit úplně neškodné psisko, které bylo trochu zaskočeno tím, před čím pořád ty lidské packy ucukávají.
Nakonec byly všechny stage s větší či menší nápovědou úspěšně zdolány a na všechny pak pod králičím dozorem čekala velká pixla, ve které mohly být oproti oficiálním geopravidlům umístěny i sladkosti a děti si nadšeně splnily i faktor strachu, když sluply sladké gumové oko… (jeho nákup na benzince byl náročný – postarší flirtující prodavač s vylouplýma očima je …přinejmenším zvláštní).
A speciální odměnou pro všechny byly ručně vyráběné předměty, konkurenti CWG – totiž HPG (Home Paper Geocoin), které byly 100% originální – tištěný základ na tiskárně HP!!!
Pro vás, kteří jste v minulých týdnech sledovali osudy lesní víly Lesněnky (ale i pro ostatní, kterým tímto doporučuji něco se o ní dozvědět níže) mám takovou informaci...
Totiž při náhodné cestě okolo bývalého Lesněnčina stromu mi padl zrak na místo, kde několik dní pobývala. Jaké však bylo mé překvapení, když výklenek nebyl tak úplně prázný!!!!
Ale nebojte, zatím se nenašel žádný blázen, který by Lesněnku, chtěl obnovit nebo přivést jiného lesního tvorečka (i když ... všeho do času :-) ). To jen někdo do stromového výklenku odložil práznou placatici od vodky....
Do zmíněného výklenku jsem umístila postavičku lesní víly, která mi tam prostě od začátku pasovala. Při její výrobě jsem si procvičila práci s vrtačkou bez ztráty kytičky (také krve, končetin, dětí, domácích mazlíčků..).
Po pořízení fotodokumentace můžeme společně kontrolavat, jak dlouho víla u stromu vydrží, resp. jak dlouho ji náhodní kolemjdoucí budou tolerovat než ji zahodí, či jiným, drastičtějším způsobem zničí.
Nechme se překvapit! (nemyslím však, že vydrží déle než týden)
25.4.2010 - počátek výzkumu, víla umístěna na své stanoviště
26.4.2010 - víla stále na původním místě, bez vizuálních změn
27.4.2010 - k mému překvapení je Lesněnka stále na místě
29.4.2010 - nepoškozená víla stále hlídá, to jsem nečekala!
1.5.2010 - byl pozdní večer, první máj
večerní máj, byl lásky čas,
Lesněnce uschl jeden vlas,
však spočinout zde je ráj.
Pod jejím tělem uhnil mech
také je cítit čísi gel
avšak ten člověk slušnost měl
a Lesněnka zůstává dál :-)
5.5.2010 - S překvapením hlásím, že budu muset přehodnotit názor na švermovské a ostatní návštěvníky lesa. A udělám to ráda. Protože omoklá Lesněnka je stále na svém místě a to již celých 10 dní! Na neděli jí udělám novou sukýnku:-)
9.5.2010 cca 09:30 - Tak Lesněnka po převleku do nových šatiček, výměně informační kartičky opět obývá svůj strom a čeká jestli přežije nával nedělních procházkařů:-)
9.5.2010 cca 18:00 - Rozhodla jsem se zaměřit místo vílina trůnu. A tak jsem zjistila, že Lesněnka nepřežila. Stalo se to zřejmě nějak nehezky (jak jinak, že..) - nejdřív jsem uviděla její závoj, o kousek dál vlasy, úplně jinde zas čerstvé šatičky. Její nebohé dřevěné tělo jsem nenašla.
Sbohem Lesněnko, slušelo ti to tu!
A to je konec mého vědeckého výzkumu.
Lesněnka vydržela celých 14 dní volně umístěna ve výklenku stromu.
Vím, že to takhle muselo dopadnout, čekala jsem přece vílin konec ještě dříve.
Ale když už zůstavala tak dlouho na svém místě, začala jsem mylně propadat naději, že by přece jen mohla zůstat ještě déle.
Takže situace reálná, odpovídající současnosti.
Kladenská (možná i leckterá jiná) mentalita a způsob chování a zacházení s předměty ke všeobecnému užití/potěšení zůstává na úrovni žáků zvláštní školy, samozřejmě až na výjimky, které umožnily vůbec těch 14 dní přežít.
Všem zúčastněným děkuji za pozornost, přeju nám lepší "gesellschaft" a méně ničemů.
