KIKO

Společnost přátel KIKA. Po shlédnutí těchto stránek okamžitě vyhledejte odbornou pomoc!

Chlívce

Kdy?  5.5.2008 - 10.5.2008

Kde? Chlívce, p.Stárkov, klov, klov

Co? Psychorelaxační pobyt

Cože?   Ba-li, skáče, skotačí,

             Ba-li, svět se zatočí,

             poletíme s ním!

             Simanikika,

             na světě je sám!

        

Dobře, tak tedy od začátku...

Bylo, nebylo, v jednom městě za devatero komíny a sedmero skládkami se do jednoho auta vešlo spoustu různých individuí. A to jsme byli my!

Naše brilantní šoférka Ilča předjela několik vozidel nad 3,5t. Vyplavený adrenalin jsme poté chtěli spláchnout v restauraci Na Klepandě. Ani neznalost terénu a mírná zajížďka nás neodradila, takže jsme si několikrát projeli silnice v okolí Klepandy, ale nakonec jsme ji našli! Starou ošuntělou rozpadající se a hlavně zavřenou hospodu, která měla být přezvěstí našeho restauračního neštěstí. Tak jsme si místo oběda dali výšlap na Kurbuňk.
Když jsme se ještě trochu projeli po královéhradeckém kraji, čekaly na nás Chlívce s otevřenou náručí a relaxace mohla začít... Děti začali okamžitě válet sudy načež se rozutekly do lesa. Ten pravý čas na klidnou večeři a lahev piva...

V noci nás navštívil náš soused, pan J., aby obzvláště s naší šoférkou navázal pevný vztah. Ráno jsme byli odměněni chlíveckými poklady, šoférka dostala dar nejhodnotnější, Anička si vybrala chlupáče a ostatní si rozdělili ovce, prasata, medvěda a několik skalpovanýh igráčků.

Den druhý: strávili jsme ho vzpomínkou na babičku. Zámek Ratibořice, mlýn, bělidlo a Rýzmburk s výhledem na pád do dvacetimetrové studny nás uspokojili více než občerstvení v bistru - letní restauraci. Obzvláště 1 tašička byla velmi  nechutná. Do tohoto podniku by jistě pan Miloš nikdy nevstoupil...

Den třetí: dali jsme na radu pana J. a povinně navštívili muzeum stavebnice Merkur, kde jsme strávili požadované dvě hodiny a tak jsme mohli s čistým svědomím vynechat návštěvu řeznictví na náměstí a koupi nestandardního Poličanu za 80 Kč. Po návštěvě restaurace Sokol v Teplicích nad Metují jsme rádi konečně vyrazili do skal. A to ne jen tak ledajakých - totiž do skal Adršpašských, kde proběhla mj. zásadní diskuze o roli Jeníčka v nakonec neuvedené pohádce. Tisíc Kikánů nepřesvědčilo ani Aničku, které stále padala ruka. Skály ani celé děti naštěstí z velké výšky nepadaly a tak nám spadl kámen ze srdce, že to tak dobře dopadlo.

 

Den čtvrtý: důkladně jsme prozkoumali pevnost Dobrošov a někteří z nás se blíže seznámili s železobetonem. Já jsem se ale bohužel nakonec blíže neseznámila s vojákem provázejícím ve srubu Jeřáb, kde se nacházela autentická zákoutí jako stvořená pro bližší seznámení se s vojákem. Po prohlídce pevnosti jsme jeli na zámek Náchod, kde bohužel neměli kuky, tak jsme se exhibiční projížďkou kolem Městské Policie šli seznámit s náchodskými Řeky a Romy, provozovateli tamní cukrárny, resp. café baru. Náchodské prostředí na většinu alespoň duchem přítomných nemělo dobrý vliv.  

Den pátý: nesl se v duchu "co nejdál od civilizace" (po náchodské zkušenosti) a tak jsme zavítali k barokní kapli Hvězda a na stolovou horu Ostaš. Ve skalním labyrintu se nám líbilo, Martínek, jako správný horský vůdce (a budoucí dědic skupiny 1) nás neomylně vedl "po modré".

A to je konec chlíveckému psychorelaxačnímu pobytu. Byl pro nás všechny velmi přínosný, děti se naučily chodit nám do hospody pro pivo, dospělí se naučili trpělivě čekat na děti, než se vrátí s točeným pivem a nenačínat lahvové a pan J. se naučil, že když bude dohazovat do Fortuny dobré kunčovty, dostane tam celou porci jídla. Ale při tom všem je třeba dávat pozor na čidlink!